Na první play – off zápas II. ligy v historii Domažlického basketbalu asi niky nezapomene křídlo Jiskry Jan Blacký. Ač ve své bohaté kariéře pamatuje mnoho osobně lepších střetnutí a v prvním čtvrtfinále s Vyšehradem se neprosazoval, na hřišti strávil průměrných sedmnáct minut, je právě on hrdinou zápasu. Dvě a půl vteřiny před koncem utkání se Jiskra po jeho trojce poprvé v zápase dostala do vedení (73:75), které už do konce zápasu udržela. Jan Blacký tak splnil první dílčí úkol Jiskry v play-off: Vyhrát alespoň jednou na palubovce soupeře, protože jen přes domácí střetnutí cesta Domažlic do semifinále nevede.
Jan Blacký byl po zápase plný emocí: „Když míč opustil moji ruku, viděl jsem jeho směr a doufal, že tam spadne.“ Věděl jsi tedy, že střela bude úspěšná? „Nevěděl jsem to, ale podle směru jsem tušil, že to bude dobré.“ Co se ti honilo hlavou, když míč skutečně zapadl do koše? „Neskutečná radost!“
Asistent trenéra Jiskry Ivan Murin už krátce po zápase hodnotil průběh bez emocí: „Nastoupili jsme laxně, nedohrávali jsme souboje. Hráli jsme naivně v útoku a nedařilo se nám zakončení zejména lehkých košů, což mužstvo vždycky sráží. Každý vybojovaný míč jsme zase vrátili soupeři. První půle byla hodně špatná, myslím si, že kluci nebyli dostatečně vyhecovaní na zápas play-off.“ Mohlo to být tím, že většina hráčů nehrála nikdy play-off druhé ligy? „To ani ne, možná jsme sem jeli trochu ukolébaní tím, že jsme v plné sestavě a budeme hrát jiný zápas než před dvěma týdny. Mysleli jsme si, že to půjde samo.“ V poločase byl rozdíl mezi oběma celky sedmnáct bodů, ale druhá půle byla zcela o něčem jiném. „V první půli se k naší špatné obraně přidala výborná střelba domácích ze střední a dlouhé vzdálenosti. Ve druhém poločase jsme hráčům řekli, že musíme více fyzicky dohrávat souboje, ale udržet se přitom na úrovni toho, co rozhodčí dovolí. Vyšehrad se nedokázal přizpůsobit naší tvrdší hře.“ Střela Jana Blackého v posledních vteřinách byla po nacvičené akci? „Ne vůbec ne. Bylo to asi štěstí. V těchto momentech už hráč ve střelecké pozici prostě střílet musí a Honza to dal. Je to možná malá odměna za to, kolikrát jsme v základní části prohráli košem v závěru.“ Napovědělo dnešní střetnutí něco o možném obrazu dalších zápasů? „Soustředíme se vždy na kvalitní hráče soupeře, ale hlavně musíme trvat na tom, aby se hrála naše hra.“
„Problém v první půli byl podle mě jasný – obrana, “ tvrdil po zápase rozhodně David Zdeněk a pokračoval: „Nedokázali jsme řešit základní kombinace soupeře a neubránili jsme rozehrávače Malého. Dalším nedostatkem bylo nedávání jasných košů. Jinak si myslím, že obraz hry neodpovídal tak velkému rozdílu ve skóre, jako byl po prvním poločase.“ Sedmnáct bodů se v takto důležitém zápase může zdát jako nedostižný rozdíl, ale druhý poločas ukázal pravý opak. „Vyšehrad se snažil hrát stále stejně, ale změna byla na naší straně. Byli jsme pozornější a důraznější v obraně, od toho se všechno odvíjelo. Začali jsme stahovat a Vyšehrad byl čím dál nervóznější.“ Dvě a půl vteřiny dal Jan Blacký trojku, ale ještě nebyl konec. Uvědomil sis třeba koncovku zápasu Opava – Liberec, kde Slezané za podobného stavu zápas ještě ztratili? „Přesně na to jsme si v tu chvíli vzpomněl. Byl jsem u poloviny hřiště a snažil jsem se rychle něco zakřičet, abychom alespoň byli u hráčů soupeře. Nakonec střela Malého přes tři čtvrtiny hřiště nebyla vůbec nepovedená a měli jsme i trochu štěstí.“ Co bylo v závěru tím posledním detailem, který rozhodl zápas v náš prospěch? „Vyšehrad prostě udělal chybu. Měli míč, vyhazovali z autu, ale nerozuměli si, přišli o něj a v tom momentu si prohráli zápas.“ Může mít průběh dnešního utkání vliv na další boje v sérii? „To ukáže už zítřejší utkání, nám to může jedině pomoct. Půjde o to, kdo bude mít víc sil a nám se po vyhraném zápase bude lépe regenerovat.“