Miroslav Janiurek, basketbalový trenér dlouhodobě působící v Jiskře
Domažlice, musel ze zdravotních důvodů na čas přerušit svou činnost:
"Potřebuji
si trochu odpočinout, i když, přiznávám, že mi basket nedá stejně spát." Má
teď
víc času, a tak vzpomíná na staré časy. Basketbal býval a pořád je jeho
velikou
láskou a to se projevuje i v jeho trenérské filosofii : "Důležité je hrát ze
srdce a s dobrou partou. Když je snaha příliš všechno profesionalizovat, tak
už
to podle mě není ono." Sám zdůrazňuje, že důležitou podmínkou pro trénování je
pochopení a uznání, které on našel u své rodiny. "Trenérství není žádná
procházka růžovou zahradou. Je to otázka mnoha hodin týdně strávených v
tělocvičně. Například, když jsem ještě trénoval mládež, kluci mi nosívali v
sobotu ráni do schránky lístečky (to tehdy ještě nebyly mobily), jestli by
nešlo
někde si zahrát. Bez pochopení rodiny by to všechno bylo mnohem těžší."
Janiurka
ale trochu mrzí, kam se ubírá basket v současnosti: "Je to vidět vždycky v
září,
když začíná nový školní rok a rodiče hledají pro své děti koníčky. První týden
je spousta telefonátů, ale když se řekne, že basket začíná až tak ve druhé
nebo
třetí třídě, většina rodičů od toho upustí. Z toho usuzuji, že sport pro ně
znamená jenom způsob, jak zabavit své děti, zatímco oni sami jsou v práci, "
mrzí
ho, že trenéři jsou bráni jako samozřejmost. "Je tam nedoceněná ta práce.
Nevadí
mi, že většinou nejsou trenéři placeni. Já osobně to nedělám pro peníze, ale
to
obrovské riziko, když se trenér stará o ty děti a ta zodpovědnost, když se
nedej
bože stane nějaký úraz, toho si nikdo neváží. Ona dříve i ta celková nabídka
pro
mládež bývala jinačí. Dneska se každý žene za kariérou. Na jednu stranu je to
dobře, ale ten sport tím trpí."
Přestože úloha trenéra není jednoduchá, rád by se jednou vrátil: "Není to
žádná
legrace. Občas je sto diváků na galerce jako sto trenérů, ale člověk to musí
ustát. I tak bych ale jednou rád znovu trénoval. Jestli přijde nějaká dobrá
nabídka, tak ji vezmu. V žádném případě ale hlavní roli nehraje finanční
odměna.
Mnohem důležitější je pro mě celková atmosféra družstva, motivace a radost ze
hry."