Miroslav Janiurek, basketbalový trenér dlouhodobě působící v Jiskře Domažlice, musel ze zdravotních důvodů na čas přerušit svou činnost:
"Potřebuji si trochu odpočinout, i když, přiznávám, že mi basket nedá stejně spát." Má teď víc času, a tak vzpomíná na staré časy. Basketbal býval a pořád je jeho velikou láskou a to se projevuje i v jeho trenérské filosofii : "Důležité je hrát ze srdce a s dobrou partou. Když je snaha příliš všechno profesionalizovat, tak už to podle mě není ono." Sám zdůrazňuje, že důležitou podmínkou pro trénování je pochopení a uznání, které on našel u své rodiny.
"Trenérství není žádná procházka růžovou zahradou. Je to otázka mnoha hodin týdně strávených v tělocvičně. Například, když jsem ještě trénoval mládež, kluci mi nosívali v sobotu ráno do schránky lístečky (to tehdy ještě nebyly mobily), jestli by nešlo někde si zahrát. Bez pochopení rodiny by to všechno bylo mnohem těžší."
Janiurka ale trochu mrzí, kam se ubírá basket v současnosti: "Je to vidět vždycky v září, když začíná nový školní rok a rodiče hledají pro své děti koníčky. První týden je spousta telefonátů, ale když se řekne, že basket začíná až tak ve druhé nebo třetí třídě, většina rodičů od toho upustí. Z toho usuzuji, že sport pro ně znamená jenom způsob, jak zabavit své děti, zatímco oni sami jsou v práci, " mrzí ho, že trenéři jsou bráni jako samozřejmost. "Je tam nedoceněná ta práce. Nevadí mi, že většinou nejsou trenéři placeni. Já osobně to nedělám pro peníze, ale to obrovské riziko, když se trenér stará o ty děti a ta zodpovědnost, když se nedej bože stane nějaký úraz, toho si nikdo neváží. Ona dříve i ta celková nabídka pro mládež bývala jinačí. Dneska se každý žene za kariérou. Na jednu stranu je to dobře, ale ten sport tím trpí." Přestože úloha trenéra není jednoduchá, rád by se jednou vrátil: "Není to žádná legrace. Občas je sto diváků na galerce jako sto trenérů, ale člověk to musí ustát. I tak bych ale jednou rád znovu trénoval. Jestli přijde nějaká dobrá nabídka, tak ji vezmu. V žádném případě ale hlavní roli nehraje finanční odměna. Mnohem důležitější je pro mě celková atmosféra družstva, motivace a radost ze hry."