„Je to o přístupu!“, zaburácel Jiří Blacký. Vztekle mrštil botou o zem a ztěžka dosedl na lavičku. Mísil se v něm vztek, bezmoc a obrovské zklamání. Basketbalisté Jiskry právě promarnili obrovskou šanci na úspěch, který už zase dlouho nemusí přijít. Ve finále play – off II. ligy vedli nad Renocarem Podolí po vydřené sobotní výhře 2:1 na zápasy a k vítězství scházel poslední krok. Ten ale nepřišel.
Vítězství v basketbalovém zápase neurčuje pouze čtyřicet minut na hřišti, ale i chování dlouho před tím. Nic není zadarmo, v životě ani v basketu. Někdy musíte pro vítězství obětovat odřené koleno, někdy vyražený zub a někdy disciplínu ve volném čase. Musíte ukázat vůli něco si odříct.
Přestože se hrálo v neděli už v 9 hodin ráno a nad Domažlicemi se rodil krásný jarní den, přišlo do sportovní haly velké množství nadšených diváků. Chtěli se s týmem rozloučit a poděkovat mu za sezonu. Přišli, protože mají domažlický basket hluboko v sobě. Ze zápasu ale odcházeli s pocitem zhrzené lásky a zlomeného srdce. Možná těch srdcí nebylo sto padesát, možná jich bylo víc, možná míň. Ale i kdyby bylo byť jen jediné, je to obrovská a především zbytečná škoda.
Kdyby nebylo zmaru porážek, nebyla by ani euforie vítězství. Hráči i fanoušci domažlického basketbalu si v neděli užili do sytosti prvního. Ale kouzlo okamžiku jim dává druhou šanci, jakých moc nebývá. Je třeba si toho vážit! Série je vyrovnaná 2:2 na zápasy a páté utkání je před námi. Důležité je, vzít si z chyb ponaučení. Ale ještě důležitější je sebrat síly a odhodlání a ještě jednou bojovat!
Tomáš Budka ml.