1.Jaké byly tvé začátky v basketbale – kdo tě k němu přivedl?
S basketbalem jsem začínal v 6 letech, přivedli mi k němu rodiče.
2.Jak vzpomínáš na Domažlice – na co nejraději?
Na Domažlice vzpomínám samozřejmě rád, narodil jsem se tam, poblíž máme chalupu, kam se snažím v každém volnu jezdit a hlavně jezdím navštěvovat moji rodinu a přátelé. S Domažlickým basketbalem jsem vlastně svým způsobem ve spojení stále, sleduji především práci s mládeží, která je, řekl bych, velmi slušná.
3.Kde všude a u koho si během své basketbalové kariéry působil?
S basketbalem jsem začínal v domažlické Sokolovně, nikdy nezapomenu na ty krásné roky. V 15 letech jsem odešel do pražské Sparty, kde jsem vlastně poprvé nakoukl do vrcholového sportu. Pak jsem vystřídal několik klubů u nás v Čechách a v Německu, po návratu ze zahraničí jsem ještě naskočil do Mattoni NBL v Pardubicích. Aktivní hráčskou kariéru jsem ukončil ve druhé lize opět v Domažlicích.
4.Jakých úspěchů si nejvíce ceníš - osobní nebo týmové?
Jde o týmový sport, takže za největší osobní úspěch beru to, že díky tomuto krásnému sportu jsem poznal velkou spoustu skvělých lidí, hodně cestoval a užil mnoho skvělých zážitků! Na druhou stranu také potkal několik špatných lidí, což asi také patří k životu, aby člověk nenosil jen ty růžové brýle. Z týmových výsledků si asi cením nejvíce bronzové medaile z federální soutěže juniorů a postupu do play-off s týmem Mainzu.
5.Největší basketbalové zklamání?
Těsně před ME juniorů mi bylo sděleno, že nejsem nominován.
6.Co obnášel život profesionální hráče?
Nespočítaně strávených hodin s míčem v tělocvičně, hodně času na cestách, mnoho zranění- které člověka často srážejí na dno a někdy hodně odříkání věcí, které má člověk rád. Nic z toho mi ale nevadí, dělal jsem to rád, svoji práci jsem miloval a neměnil bych. Dodnes se věnuji basketbalu na plný úvazek.
7.Jak vnímáš momentálně basketbal – je nějaký rozdíl mezi basketbalem tvé hráčské kariéry na vrcholu a dnešním basketbalem?
Basketbal je dnes úplně někde jinde, než v době moji aktivní kariéry. Hra je rok od roku mnohem rychlejší a celkově znatelně agresivnější. Moc bych si přál, abychom se přiblížili ke stylu hry, jaký produkují nejlepší evropské týmy, jako jsou např. Srbové či Španělé. Je to běh na dlouhou trať, ale myslím, že to časem můžeme docílit, máme spoustu mladých, šikovných a nadějných hráčů.
8.Co by si vzkázal našim mladým basketbalistům - máš nějakou radu do jejich basketbalového života?
Vašim mladým baskeťákům mám jasný vzkaz- všichni poctivě na sobě pracujte, poslouchejte své trenéry, snažte se zlepšovat na každém tréninku. Basketbal je krásná hra, ale pokud chceš být skvělým hráčem, něco to stojí- velké úsilí, vytrvalost, občas překousnout nějakou tu bolístku a hlavně se snažit ve škole! Mnoho úspěchů Vám všem přeji.
Vaškovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v basketbale za postranní čárou a v osobním životě.
BKJD.