V novém roce nám los nadělil soupeře SKB Rokycany, náš celek vyjížděl namixované sestavě, která by měla příští rok fungovat v kategorii U13. Bohužel virózy se nám promítají i do týmu U12 a tak jsme neodjížděli v nejsilnější možné sestavě, ale s odhodláním se porvat o každý centimetr palubovky. Utkání se bodově přelívalo z jedné strany na druhou, kluci v rámci svých možností hráli maximum. Bohužel dávali soupeři až příliš možností na zakončení a to v podobě nesoustředěnosti, velkém počtu kroků a co nejvíce v přesilových situacích, kdy soupeř bránil ve 2-3 hráčích jednoho našeho a my jsme nebyli schopni zvednout oči z podlahy a poslat míč na volného spoluhráče. Je pravda, že bylo těžké se prosadit proti úmyslně zatažené obraně soupeře a nápomoci rozhodčího a rovněž syna domácího trenéra, který za obě utkání neodpískal ani jedny obranné vteřiny se opravdu nedalo skoro dostat do vnitřního prostoru. K tomu neustále komentáře na oba domácí rozhodčí od domácího trenéra, který komentoval opravdu všechny a všechno až na svoje hráče. Stolek, který tvořili rodiče, kteří by měli být nestraní a ne se dohadovat s rozhodčím a vykřikovat do hřiště svoje nesmyslné výroky. Nemluvě o tzv. některých fanoušcích, nejspíše rodičích a prarodičích, kteří kopírovali vesnické chování domácího trenéra, který je pro výsledek u minižáků schopný udělat vše, bylo pro nás těžké hrát normální basketbal. Už mi unavuje se potkávat neustále u minižáku s lidmi, kteří neustále kritizují, komentují nesmyslně výroky rozhodčích, protože tomu nerozumí a vše honí na výsledek. Pořád se o tom mluví, jak je to špatně, ale nikdo s tím nic nedělá. Tento kraj není tak basketbalově velký, aby ČBF-OZČ nevěděla , kde a s kým jsou v tomto směru problémy.
Bauz 2, Paidar 3, Mach, Zelenková, Příbek, Petržík 21, Berka 8, Škarda 4, Brož, Holý 2, Straka, Franěk