Redaktoři Domažlického deníku požádali vedení druholigového A týmu mužů o rozhovor před začátkem odvetné části 2.ligy mužů. Zde rozhovor s manažerem týmu a předsedou Klubu Tomášem Budkou:
Z dvanácti zápasů jste odehráli sedm venku, a pouze jediný vyhráli. Proč?
Ve 2.lize se hodně těžko hraje na soupeřových hřištích z několika důvodů. Nehraje ani tak moc roli divácká atmosféra, protože krom Domažlic ve 2.lize moc diváků nechodí, stejně tak nemá až tak velký význam znalost domácího hřiště (až na pár vyjímek jako např. Beroun, kde je dle mého názoru neregulérní tělocvična). Základem je vždy připravenost domácího družstva, protože každý v této soutěži vyznává zásadu, včetně družstev, které jsou béčky prvoligových týmů nebo i z Kooperativa NBL, že základem k záchraně v soutěži jsou domácí výhry. Na cizí hřiště pak hodně týmů jezdí v 6-8 lidech a někdy i bez nejlepších hráčů. Faktem je, že i u nás sestavu na zápasy venku někdy skládáme obtížněji a před domácími zápasy musíme dělat nominaci a hráče ze soupisky vyřazovat.
Na druhé straně držíte ve II. lize základní části domácí neporazitelnost, což je super. Jak je to možné?
Odpověď je částečně už pod Vaší první otázkou a navíc v naší hale k tomu přispívá i naše skvělé divácké zázemí, naši fandové umí vytvořit pro soupeře hodně bouřlivé prostředí. Sice už nechodí na mistráky ty stovky diváků jako v prvoligové éře 2004-2007, ale pořád přijde hlavně na sobotní zápasy třeba i 150 fanoušků a ti už přece jen udělají znatelnou diváckou kulisu. S tím pak souvisí velké sebevědomí našich hráčů, které se snad dědí, protože je pořád stejné už skoro těch 15 let, co u týmu působím. Za poslední ročníky ve 2.lize bych napočítal domácí porážky na prstech snad jedné ruky, myslím, že byly i sezóny, kdy jsme doma ani jednou za soutěžní ročník doma neprohráli. A soupeři tohle moc dobře vědí a jezdí k nám již už někdy s předem sklopenými hlavami.
Posíli jste před začátkem sezony či nikoliv?
Ano, posílili. Byli jsme si vědomi, že v loňské sezóně nás vítězství v základní části stála především zranění a nemoci některých klíčových hráčů, např. Bauer vstoupil do sezóny v rekonvalescenci po mononukleose a pak stál týdny po těžkém výronu v kotníku. Proto jsme hledali hráče hlavně vysoké, podařilo se nám přivést Michala Rolínka na pozici 5, který zatím svojí produktivitou a hlavně dominancí na doskocích splňuje naše představy. Očekávání splňuje i plzeňský Honza Suchý, který však s námi vzhledem ke své vytíženosti v 1.lize v Plzni minimálně trénuje. Velmi silným hráčem je pak i další hráč z Loko Plzně Honza Zeman, jeho větší produktivitě zas brání náročnost studia 1.ročníku medicíny. Velký potenciál má i Adam Hrudka, ten však má ze všech hostujících z Plzně největší problémy s tréninkovou morálkou. Kdyby poctivě 2x týdně trénoval, má na to být špičkovým rozehrávačem ve 2.lize. Poslední z posil je Adam Lejsek, bratr opory Jiskry z loňské sezóny, Jardy Lejska. Ten má zatím nejmenší vytíženost ze všech nových hráčů. Je potřeba říct, že jsme i oslabili – kvůli studiu v Německu bude chybět nejméně do konce února Jakub Tauer a dosud neodehrál jediný zápas ani Jirka Blacký, toho brzdí pracovní vytíženost i občasné zdravotní potíže. No, a hostovat už kvůli věku nemůže ani již zmiňovaný dominantní plejer loňské základní části a oblíbenec domácího publika Jarda Lejsek.
Co byste označil za přednosti a naopak slabiny týmu?
Budu se opakovat a nejdřív zmíním naše fanoušky a domácí prostředí. Výborná je, myslím, i parta, kabina bych řekl, že docela funguje, s čímž souvisí další pozitivum a tím je schopnost nevzdávat se ani za stavu třeba minus 20 v poločase. Umíme, když chceme, i výborně bránit. Za největší slabinu naopak považuju střelbu a nutno říct i určitou nedisciplinovanost. V každé sezóně platíme pokuty za technické chyby. Je to někdy opravdu těžké se udržet a s rozhodčími nediskutovat, protože jejich úroveň velmi často tristní, ale s chladnou hlavou, samozřejmě, víme, že si tím vždycky škodíme. Žádný sudí ještě po protestech faul neobrátil, kroky neodvolal, naopak, jsou to jen lidé a naše “nadávání” často přetaví třeba nevědomky v ještě větší přísnost vůči nám.
Cílem zůstává postup do play-off.....
Před sezónou jsme si řekli, že chceme hrát v horní polovině tabulky, vyhrávat doma, těšit naše fanoušky. Po prvních 7 zápasech s bilancí 2:5 jsme byli rádi, že jsme si vytkli jen tento skromnější cíl. Naštěstí jsme pak dokázali vyhrát v Kbelích a to nás pak nakoplo k sérii 3 výher včetně nevídané vítězné bitvy se 2 prodlouženími doma se Slaným. O to víc pak mrzí prohra těsně před Vánoci v Klatovech, kde se právě projevila ta nedisciplinovanost a to pohříchu u těch nejzkušenějších... Ale zpět k Vaší otázce, ano cílem i vzhledem k současnému vývoji v soutěži a nevídaně vyrovnané tabulce se stal postup do play-off. Navíc máme výhodu v podobě 6 domácích zápasů z celkových 10, které zbývají do konce základní části soutěže. Myslím, že si naši fanoušci zaslouží zažít i letos vyřazovací souboje.
Už příští týden 16.-17.1.2016 se představíte opět doma, kdy hostíte
odvěké rivaly z Berouna a Rokycan. Jak se na ně připravujete?
Příprava probíhá standardně jako na všechny zápasy. Vzhledem k tomu, jak vyšly svátky, měli hráči delší volno než obvykle a přípravu jsme začali až 6.1.2016. Věřím, že se připravíme dobře, hráči budou mít po měsíci hlad po zápasech a nadšení přetavíme ve 4 body. Obzvláště s Rokycany (dosavadní lídr tabulky) to bude rozhodně těžké, záleží také, v jaké přijede soupeř sestavě.
V jednom z 5 dosavadních domácích duelů letošní sezony jste nabídli divákům a fanouškům nevídané drama, když jste Slaný porazili až po druhém prodloužení. Jak tento duel s postupem času vnímáte?
Lze se na to podívat ze dvou úhlů pohledu – v tu chvíli bylo jasné, že tu výhru jsme vzhledem k vývoji v tabulce potřebovali jako sůl, takže hned po zápase spíš velká úleva, že jsme ty 2 body urvali. Z dlouhodobějšího hlediska je jasné, že ten zápas vstoupil do dějin basketbalu v Domažlicích. Dvě prodloužení se jen tak nevidí a já je pamatuji pouze dvě (to první 18.12.2004 s Chomutovem 112:106 v tehdejší 2.nejvyšší soutěži). Jen škoda, že to byl nedělní zápas, který si řada diváků ke své škodě nechala ujít..