V pondělí se dozvěděl, že jej Prostějov uvolnil do Domažlic, ve středu s novým týmem poprvé trénoval a v sobotu jej čeká první zápas v modrobílém dresu. Řeklo by se: Docela kolotoč! David Zdeněk, nová akvizice v basketbalovém týmu Jiskry, však už něco zažil a nenechá se jen tak rozházet.
Co vám před příchodem na západ Čech říkaly basketbalové Domažlice?
„Basket hraju od první třídy a protože jsem hrál v mládežnických kategoriích za Chodov u Karlových Varů, potkávali jsme se hodně často a byli jsme vlastně rivalové. Domažlický tým v té době trénovali Miroslav Janiurek s Pavlem Pivoňkou. Trenér Janiurek mě také nominoval do krajského výběru a odehrál jsem pod ním jeden turnaj. Pamatuju si z téhle generace hráče jako byli Lukáš Pivoňka, Marek Petrželka, Martin Císař, Pepa Prettl a další.“
Stihl jste si už s trenéry probrat, co od vás očekávají? Jakou roli v týmu byste měl plnit?
„Ještě ne, ale do sobotního zápasu to určitě zvládneme. Zatím jsme si jen v rychlosti řekli, že hraju na křídle, ale v případě potřeby můžu naskočit i na rozehrávce. Šlo o to, seznámit se s klukama.“
Jak se člověk ze dne na den vyrovná s tím, že přestupuje z týmu, který patří mezi favority první ligy, do mužstva, které bojuje o účast v play off v lize druhé?
„Taková je sportovní realita. Prostějov je velice ambiciózní tým. Celé vedení a management jdou od začátku pouze za vidinou úspěchu. Dostali se tam kvalitní hráči, hlavně reprezentanti a výborní cizinci. Bylo nás tam už tolik, že jsem se moc nedostával na hřiště a jen trénoval… Bylo to složité. Pak se to vyvrbilo takhle.“
Nejvíc prostoru jste letos v lize dostal v zápase Prostějova na Spartě.
„Tam jsem měl jeden určitý úkol, bránit Pavla Miloše, což je vynikající hráč a nakonec to také prokázal. Byl to jeden ze zápasů, kdy jsem dostal šanci, ale bylo jasně vidět, že v Prostějově je tým postavený na jiných hráčích.“
Dá se tedy říct, že jste odchod do Domažlic, kde byste měl plnit roli jednoho z lídrů týmu, uvítal, přestože to je jen II.liga?
„Preferoval jsem sice odchod na hostování do nějakého prvoligového týmu, ale stalo se stalo a budu se snažit odvádět pro Domažlice maximální výkony.“
Víte o tom, že budete v týmu po Josefu Prettlovi druhý nejstarší? Souvisí s tím to, že už na tréninku jste spoluhráče mohutně povzbuzoval?
„Už loni v Chomutově jsem patřil mezi nejstarší. Čas letí a už se to obrací, dřív jsem přišel a patřil k nejmladším. Teď už je tu nová generace. To povzbuzování asi vyplývá ze zkušeností a z toho, že přece jen člověk už něco odehrál.“
O víkendu vás hned čekají první ligové zápasy v novém týmu. Slyšel jste už od spoluhráčů o vynikající atmosféře, která panuje na každém z domácích zápasů Jiskry?
„Hned na začátku mi to říkal pan Budka (manažer) a kluci o tom také mluvili. Určitě, asi jako každý hráč, mám rád, když se hraje před plnými tribunami. Koneckonců, basket se hraje pro lidi. Těším se na místní publikum.“