O víkendu čeká Jiskru Domažlice ve sportovní hale letošní velká premiéra pod basketbalovými koši druhé ligy. Po dlouhé době, kdy musel tým využívat náhradní tělocvičnu ZŠ Komenského a přinášelo mu to s sebou spoustu komplikací, se vrací zpět na staronovou domácí půdu. Kromě ostřílených hráčů vyzkouší štěstí v dresech Jiskry v hale úplně poprvé i Martin Janda, Tomáš Budínský a Petr Sitař. Start posledního z nich, Petra Sitaře, je ale zatím nejistý. Kvůli nataženým vazům v koleni si pravděpodobně svoji premiéru ve sportovní hale odloží až na další kola druhé ligy. Přesto jsme se ho ptali, jak se sžil s týmem.
V kádru týmu jste si prožil už dvě víkendová dvojkola. Jak jste se do týmu začlenil?
Myslím, že bez problémů. První dva zápasy doma to bylo ještě trochu složité. Hrajeme různé signály a než si člověk úplně uvědomí, co se vlastně hraje, chvíli to trvá. Je to o cviku. Ale ty další dva zápasy už to šlo. Máme šanci na úspěch, když se dokážeme koncentrovat. Občas nám to ale vypadne.
Myslíte si, že právě to jsou ty okamžiky, kdy Jiskru „tlačí bota“ ?
Určitě. Dokud se hraje podle plánu a koncentrovaně, je všechno v pořádku. Pak máme ale třeba jen na tři nebo čtyři minuty výpadek a ten většinou rozhoduje celé utkání. Kdybychom dokázali udržet pozornost, výsledky by možná byly jiné.
A jak Vám vyhovuje způsob hry?
Nevadí mi. Jen je trochu problém v tom, že toho moc nenatrénuji. Přijíždím na tréninky vždy v pátek před zápasy, takže šancí pořádně sehrát taktiku moc není. Ta dálka není nejideálnější, a navíc celkově trénování v Domažlicích je složité. Účast na trénincích není příliš hojná, k čemuž bohužel přispívám i já.
Vaše výkony před domácím publikem se oproti výkonům na hřišti soupeřů lišily. Při zápasech venku jste si jistější. Je to způsobeno nervozitou?
Určitě. Navíc ty první zápasy doma byly současně moje první i v dresu Jiskry obecně. Takže nervozita tam musela být znát. Kromě toho jsem tehdy po dlouhé době odehrál na hřišti víc minut. V Kolíně jsem si vždycky na hřišti pobyl tak pět až sedm minut, a to ještě v případě, že náskok nad soupeřem byl kolem 30 bodů. Musím si zase zvyknout na větší záběr. Ale s příležitostmi, které mi dává trenér, jsem spokojený.
Je něco, co byste ještě chtěl vzkázat domácím fanouškům?
No když řeknu, že doufám v co nejhojnější počet fandů při našich domácích zápasech, budu opakovat své spoluhráče. Ale pro nás je podpora opravdu důležitá. Jsme ve fázi, kdy je každý další zápas pro udržení ve druhé lize opravdu existenčně důležitý. Teď už si nemůžeme dovolit zaváhat, takže doufám, že nám diváci k radostným bodům dopomohou.