Premiérovou sezonu ve druhé lize mají za sebou basketbalisté Jiskry Domažlice. Byl to ročník plný překvapení, nečekaných zvratů, krásných momentů, ale i zklamání. Ročník, který nakonec pro „basketbalovou vesnici“ Domažlice dopadl dobře, protože tým se v soutěži udržel. Jak se na celých těch dvanáct měsíců od postupu ze III.ligy dívá realizační tým, na to jsme se zeptali trenéra Miroslava Janiurka, jeho asistenta Ivana Murina a manažera Tomáše Budky.
Kdy vám bylo nejhůř? Nastal někdy moment, kdy jste si řekli, proč jsme do II.ligy vůbec šli?
Budka: „Nejhůř mi bylo v šatně po zápase v Blansku. Stále mám před očima tu šatnu z pletiva, ve které jsme po zápase seděli jak zmoklé slepice. Tehdy jsme měli bilanci jedna výhra a devět porážek. Nedobře jsem se cítil taky v létě, když jsem dával dohromady kádr pro ligu. Sháněl jsem ještě pivota, ale žádný nebyl k dispozici. Navíc jsme věděli, že odešel Honza Blacký, což se později naštěstí změnilo. Nikdy to ale nebylo tak hrozné, abych si vyčítal, že jsme II.ligu přihlásili.“
Murin: „Blansko samozřejmě bylo zklamání, ale nejhůř mi bylo po posledním zápase základní části v Jindřichově Hradci, když jsme se dozvěděli, že Plzeň vyhrála v Českých Budějovicích a my na postup do play-off nedosáhli. Musel jsem se ale oklepat a jít dál. Ani mě ale nikdy nenapadlo říkat si, proč jsme do toho šli.“
Janiurek: „Bylo mi divně, slabo, například když se ukázalo, že někdo do mužstva nezapadá, ale nikdy jsem si nemyslel, že byla chyba jít do II.ligy. Asi nejhůř mi bylo po jasně domluveném zápase Plzně na Vyšehradě. Pořád jsem nemohl věřit, že se taková špína dostala do II.ligy.“
Kdy jste naopak byli na vrcholu a stoprocentně jste věřili v postup do play-off?
Budka: „O tom, že postoupíme, jsem zcela přesvědčen nebyl nikdy. Úspěch byl, že jsme o to vůbec bojovali. O tom se nám před rokem ani nesnilo. Vrcholem sezony pro mě byl zápas se dvěma prodlouženími s Chomutovem. Možná, že to byl vrcholný zápas domažlického basketu vůbec. Hráli jsme skvěle, fantastická byla i celková atmosféra v hale. Největším úspěchem ale pro mě, jako manažera, je to, co jsme dokázali okolo basketu vytvořit. Zdvojnásobila se návštěvnost na zápasech a ty se staly nejen sportovní, ale i společenskou událostí. Hráči jsou teď mezi lidmi v Domažlicích velmi populární. Nikde jinde to není z tohoto pohledu na takové úrovni jako u nás a já jsem přesvědčen o tom, že to nebude jen záležitost jedné sezony.“
Janiurek: „Taky jsem nikdy úplně nevěřil, že postoupíme. Naším cílem bylo soutěž udržet a za tím jsme šli. Věděli jsme, že bychom k postupu potřebovali trochu sportovního štěstí. Nejlepším zážitkem, a to nejen v letošní sezoně, ale za celou dobu mé trenérské kariéry, byl zápas s Chomutovem. Ale z trochu odlišného pohledu. Těšilo mě, když jsem viděl, jak vlastně profesionální trenér a mužstvo jen udiveně koukali na naší hru. Pak se mi také líbily oba zápasy s Plzní. Nebyl to nijak krásný basket, ale mužstvo se dokázalo stmelit a šlo za svým cílem.“
Murin: „Já jsem v postup do osmičky věřil po zápase v Plzni. Tehdy jsme je dostali pod sebe a vše měli ve svých rukou. S obdivem jsem také sledoval, jak se tým dokázal vypořádat s absencí Jirky Formánka v době jeho zranění. Ukázalo se, že nejsme fixovaní jen na jednoho hráče, i když Jirka samozřejmě patřil k základním pilířům týmu.“
Po zápase v Blansku měl tým již zmiňovanou nepříznivou bilanci 1 – 9, pak ale vyhrál pět zápasů za sebou. Co byl ten zásadní zlomový moment, po kterém se mužstvo zvedlo?
Janiurek: „Bylo to právě vědomí domácí série. Každý věděl, že pokud se tehdy nechytneme, jsou naše dny v soutěži sečteny. Spolehli jsme se na domácí prostředí a na diváky. Ti dokázali pomoct a nakonec ta série vyšla, tak jak jsme potřebovali.“
Budka: „Zlomový moment podle mě nastal už v Blansku. Já si situaci v šatně pořád moc dobře pamatuju. Na všech jsem viděl, že hlouběji snad už klesnout nemůžeme. Ale viděl jsem i to, že si kluci uvědomili, že horší už to být nemůže a že takhle to dál nejde. Pak nám pomohla shoda šťastných okolností – série doma, na kterou se všichni moc těšili, a také to, že první zápas té série byl právě s Plzní, na kterou jsme se dokázali vyhecovat a navíc jsme si na ni i věřili.
Murin: „Ze začátku nám nepřálo rozlosování, navíc tým v úvodu sezony nebyl složený tak, jak jsme si představovali. Pak přišel Jirka Formánek, který se zapracovával postupně, ale před zápasem s Plzní už toho s námi měl odtrénováno tolik, že se to zlomilo. Nesmíme zapomínat ani na to, že se v průběhu série vrátil Honza Blacký, který zapadl do rozjetého vlaku a týmu to nesmírně prospělo. Měl novou motivaci a těšil se zase na domažlický basket. Alespoň to na mě tak působilo.“
Co se vám z letošní sezony vrylo nejvíc do paměti? Zápas, okamžik, překvapení, hráč, soupeř, cokoliv...?
Murin: „Negativním šokem pro mě byli rozhodčí, návštěvnost na soupeřových palubovkách a často i samotné ty tělocvičny. Šok je i soutěž sama o sobě. Z hráčů je mi nejblíž Robert Landa, je moje krevní skupina.“
Janiurek: „Špatných zážitků mám několik, ale vzpomenu jeden příjemný. Potěšilo mě, když jsem se dočetl, jak trenér Zlína Válek hodnotí náš výkon ve vzájemném zápase a jak se na nás pak připravovali, když jsme jeli hrát k nim.“
Murin: „To je podobné, jako když nám chomutovský prezident po vzájemném zápase u nich říkal, že má obavy z toho, až budou hrát u nás. Ty se nakonec potvrdili a on sem pak ani radši nepřijel.“
Budka: „Nejvíc mi utkvělo to, že až teprve po začátku soutěže jsem si uvědomil, jak obrovský rozdíl je mezi druhou a třetí ligou. O to se teď ale všichni cítíme silnější ve vyhlídkách na příští sezonu.“
Před sezonou se kapitán týmu Jiří Blacký vyjádřil v tom smyslu, že družstvo na startu soutěže rozhodně není silnější než to, které vyhrálo před rokem III.ligu. Kde vidíte největší rozdíly mezi týmem, který vyhrál III. ligu a týmem, který letos udržel II. ligu?
Budka: „Letošní tým byl pochopitelně silnější o dva nesmírně zkušené hráče, kteří přišli v průběhu roku. Oba byli pro mužstvo přínosem. Celkově je tým letos vyzrálejší, což je dáno tím, že si už prošel druhou ligou. Na konci III.ligy to možná byla ještě tak trochu sranda. Až v průběhu II. ligy jsme zjistili, že to je o něčem jiném. Všichni jsme se dokázali přizpůsobit a dopadlo to dobře.“
Murin: „Špička III.ligy je sice hezká věc, ale myslím si, že pokud by mužstvo jen s takovým kádrem šlo do II.ligy, tak se neudrží. Ani to, že se hrálo tři roky po sobě na postupových místech a soupeři se poráželi takovým rozdílem, až to diváky nebavilo, není zárukou úspěchu ve II.lize.“
Janiurek: „Rozhodně je třeba říct, že mužstvo, které končilo III.ligu bylo silné. Možná se někteří hráči uspokojili, což se projevilo v prvních zápasech letošní sezony. Ale to, co nás překvapilo pomohli překlenout právě ti dva hráči z „basketbalové ciziny“. Tým byl ochoten pracovat, takže i přesto, že jsme leccos dělali za pochodu, jsme se nakonec prosadili. Po návratu Honzy Blackého se hra ještě zlepšila, protože on je schopen hrát s bráchou (pozn. autora: Jiří Blacký) a Michalem Podestátem hrát téměř naslepo.“
Murin: „Ve třetí lize se moc neprohrávalo a porážky, které letos přišly - a nebylo jich málo - byly pro kluky poměrně dost důrazné facky. Jenže soutěž se udržela, hráči se naučili prohrávat, uznávat kvalitu lepšího soupeře a poučit se. To je možná to nejcennější.“
Teď otázka jen pro hlavního kouče Janiurka. Loni jste na tomhle místě říkal, že si ceníte toho, že se postup vybojoval převážně s odchovanci. Ukázalo se, že II.liga v současné době nemůže v Domažlicích být jen díky odchovancům?
Janiurek: „Takhle to nelze hodnotit. Museli bychom v oddíle mít větší návaznost mládežnických týmů. Už po sezoně jsme věděli, že budeme muset sáhnout po hráčích odjinud. Potřebovali jsme zkušenosti, které jsme v té době neměli.“
Vzpomenete si každý z vás na jeden určitý moment v sezoně, o kterém víte, že jste jej mohli řešit jinak, lépe?
Janiurek: „Na stejné úrovni je z mé strany několik takových momentů. Vyčítám si například, že jsem byl často k hráčům moc benevolentní. Vychází to ale z podmínek, které máme. Pak je to řada sporných střídání. Připravuji třeba dvě tři minuty střídání hráče a on pak během chvíle dá dvě trojky. Jenže před tím se deset minut neprosazuje. Pak člověk váhá vystřídat, nevystřídat. Třeba v Jindřichově Hradci v zápase základní části jsem přehlídl, že máme na hřišti čtyři malé hráče a jen jednoho pivota.“
Murin: „Myslím si, že se v každém zápase udělá trenérská chyba. Já bych nedostatky spíš viděl v tréninku, protože jsme možná nedůslední, netrváme pevně na tom, co klukům řekneme a dáváme jim možná víc volnosti, než bychom měli. Vybavuje se mi jako chyba, když jsme pozvali Mrštíka do Jihlavy. Netrénoval, nehrál. Sázeli jsme na to, že je odpočinutý a že nám vyhraje zápas. Ale on přišel a jen zopakoval to, co předváděl před tím.“
Janiurek: „Tohle je konkrétní případ, kdy trenér hráči chce věřit. Ví, že jde na hřiště s čistou hlavou a najednou to ten hráč prostě jen odevzdá.“
Budka: „Konkrétní mojí chybou bylo angažování Pavla Mrštíka. Prostě se muselo zkoušet a nepovedlo se to. Ale jde to na můj vrub. Druhá taková obecnější věc vězí skutečně v trénovanosti. Balancuju nad tím, jestli být tvrdší nebo ne. Druhá liga nás stojí mnoho statisíců, takže ti kluci taky musí cítit nějakou zodpovědnost. Pak si ale říkám, že jsme v Domažlicích. Všichni jsme tu jako taková velká basketbalová rodina. Tenhle přístup u mě letos vyhrál. Je to každopádně ale věc k zamyšlení. Když se někdo omluví z tréninku, protože má třeba v Praze školu, nemůžu mu proti tomu říct vůbec nic, protože nemám důvod mu nevěřit a všichni pořád ctíme, že třeba to vzdělání je důležitější. “
Murin: „Rozhodující je, jestli hráči benevolentního přístupu zneužívají nebo ne.“
Janiurek: „O to větší důraz musím klást na vzájemnou důvěru!“
Překvapilo vás, že II.ligu vyhrála Sadská a že suverén základní části Zlín vypadl už ve čtvrtfinále?
Janiurek: „Já osobně jsem byl velmi překvapen. Ani ne tak z toho, že Zlín vypadl, ale hlavně z toho, jakým způsobem vypadl. Pasoval jsem Zlín na favorita i v play-off, protože to pro mě byl kvalitní soudržný celek.“
Budka: „Na mě Zlín působil jako velmi dobře poskládaný kolektiv. Když si ale vzpomenu na náš zápas u nich, tak nás tam k lepšímu výsledku nepustili rozhodčí. Stáhli jsme skóre na rozdíl osmi nebo devíti bodů, ale dál nás prostě nepustili. V Pardubicích se pak ukázalo, že asi neměli tak silnou lavičku. Kdyby se ale mělo hodnotit podle toho, co předvedly týmy v Domažlicích, zvítězil by Vyšehrad, který nás přejel jasným způsobem. Člověka také potěší, že to všechno není jen o penězích, protože Chomutov měl kdovíjaký rozpočet a přesto bylo od začátku jasné, že na návrat do první ligy nemůže myslet.“
Murin: „Pro mě je odpověď na otázku jasná. Ne. Nepřekvapilo.“
Jak to vypadá se složením kádru pro nadcházející sezonu? Kdo zůstává, kdo odchází? Jsou rozjednané nějaké posily? Koho byste si do mužstva přáli?
Budka: V současné době máme příslib všech našich hráčů, že tu budou působit i v příštím roce. Velmi podobné je to i s Lukášem Šnoblem. Největší problém zůstává v tom, že hráče nemáme tady v Domažlicích. Pepa Hrubý se stěhuje do Prahy, Pavel Bauer půjde asi do školy do Plzně a jak bude vypadat další studentský život Ondry Humla zatím nevíme. Nicméně všichni tady chtějí hrát i příští rok. Co se týče Jirky Formánka a Davida Zdeňka, je u obou zřetelná jejich vůle tady zůstat a jednání probíhají. Víc nic zatím říci nemůžu. Samozřejmě dál hledáme, ale je konec května a přestupní období teprve začíná. Myslím si, že můžu říct, že jsme měli zájem o Jaroslava Kovandu, ten dal ale přednost svému dosavadnímu působišti ve Weidenu.“
Janiurek: „Určité představy samozřejmě mám, potřebujeme silného robustního hráče pod koš, středního rozehrávače a jestli kádr zůstane, tak už jen jedno křídlo zaměřené víc na obranu. Z té totiž všechno vychází. Žádná konkrétní jména ale zásadně nejmenuji, dokud není nic jistého. To bych pomáhal těm druhým.“
Murin: „Souhlasím s tím, co bylo řečeno, ale některá jména, která bych si já přál, řeknu. Jsou to Robert Landa a Ondřej Procházka z Českých Budějovic a po posledním zápase Jan Štěpánek z Litoměřic. Jsou to ale jen přání..“